O nás

Už jako malá

jsem toužila mít pejska, nebo aspoň kočičku. Každý zatoulaný pejsek se ocitl u nás doma. Bylo mi jich líto, že pláčou za páníčkem  a tak letáčky mnou  vyrobené byly přilepené v širokém okolí. Vždy to dopadlo dobře a majitelé byli šťastní, že našli svého miláčka. Nakonec jsem dostala v páté třídě k narozeninám pejska křížence. Jmenoval se Dan a byl to vlčák v menším vydání ( kříženec).

Problém nastal, když byl doma sám. Vyl a štěkal, dokud někdo nepřišel domů. No a v paneláku to není žádná legrace. Naštěstí moje babička bydlela 10 minut chůze od nás, tak jsem se i s Danem nastěhovala k ní. Za nějakou dobu mi kamarádka přinesla bílého špice, že ho její rodiče už doma nechtějí. Zůstal tedy s náma u mé babičky. Jmenoval se Tedy. Co se týče pejsků, byla babička skvělá. Když jsem si je vykoupala, mohli oba spát se mnou. Aby mi nebylo líto, že doma není zvířátko, donesl mi taťka k svátku kočičku Kristínku. Dokonce měla koťátka. Když zemřela, následoval kocour Mimik, kterého jsem našla venku. Ještě  byli u nás další pejsci. Srnčí ratlík, oříšek, bílý malý špic a ještě jeden oříšek nalezenec. Ještě u nás bydlely bílé myšky, želva, morče, křeček a kanárek.

Po mé svatbě a narození dvou dětí mě láska ke zvířatům neopustila. Moje děti to zdědili po mě. Nedříve to byl křeček, bílé myšky, morče, želva, andulka. Když děti začaly chodit do školy, koupila jsem si štěňátko kokršpaněla zlatého. Jméno vybraly děti. Klára. Říkali jsme ji Kajinka. Byla na mě tak fixovná, že začala sama od sebe hlídat všechny moje věci. Ani na okamžik mě nechtěla spustit z očí. Hrozný závislák. Vzala jsem ji na cvičák, ale tehdy byla jiná doba a s loveckým psem mě tam nechtěli. Prý ať si pořídím služební plemeno.  Tak se cvičilo doma. Kajinka měla 2 vrhy. Poprvé 8 štěňátek, podruhé 4 štěňátka. V bytě 2+1 mít 8 štěňátek a k tomu my čtyři, nebyla žádná legrace a ještě k tomu zaměstnání. Mimina byla tak nádherná, že mi ani nevadilo, že spím dvě hodiny denně. Byla to četa rychlého nasazení, jak se jim říkalo, když jsem zatleskala a všichni se vrhli k miskám. Tehdy ještě granule neexistovaly. Všechna štěnda byla zapatlaná od jídla od hlavy až po ocásek. Jednoho po druhém jsem čistila víc jak hodinu.  Když konečně usli, potichu a po kolenou jsem se plížila do postele. Když se jedno probudilo, tak během pěti minut všechny a začal znovu kolotoč s vytíráním podlahy. Štěňátka byla tak sladká, že jsem jim neměla nic za zlé.

Klára nám zemřela v 9 letech. Proplakala jsem celý měsíc. Krizové události těžce zvládám. Nikdy na ni nezapomenu. Byla moje první velká psí láska. Kdykoli si na ni vzpomenu, mám slzy v očích. Jako právě teď.

Teď jsem zase šťastná, protože mám Agiru. Mám čas se jí věnovat. Taky dva kocourky. Je to dávný sen, který se mi splnil.  Domů jsem si Agiru  vezla jako poklad a přítel se mě tehdy zeptal, jestli jsem už teď šťastná. Ano. Byla moc a jsem pořád. Nejlépe se mi dýchá  obklopena přírodou a zvířaty. Zní to moc knižně, ale je to pravda.

Rozhodnutí

Před pěti léty jsme se nastěhovali  na polosamotu u lesa , do domečku s obrovskou zahradou. Řekla bych, že ze strany lesa nám dávají dobrou noc srny, zajíci a jinak početné zvířectvo. Stávalo se, že i několik dní jsem tam byla nucena být sama. Podotýkám, že veřejné osvětlení je nám vzdálené asi 500 m, což znamená, že tady máme tmu  jako v "pytli". Proto taky nosím v kabelce baterku.

Začali jsme tedy uvažovat o pejskovi. Ovšem vybrat si plemeno není zas až tak jednoduché.  Zjišťování povah různých plemen nám zabíralo dost času a pořád nepadalo rozhodnutí. Až jednou "přišla má polovička "z práce a zeptal se mě, jestli vím něco o plemeni hovawart. Přiznám se, že jsem ten název slyšela poprvé. Prý jeho známý má hovíka a pozval nás, abychom se přijeli podívat. Tak se jelo.

Hovawartí slečna nás přivítala velmi ostražitě. Pak ji to přešlo, když viděla svého pána v pohodě a šla si lehnout na trávu.  Byla jsem z tohoto plemene okamžitě unesena. Na druhý den se pořídila literatura o hovawartech a pak se jen žhavil internet a hledalo se štěňátko.

A muselo se vybrat štěňátko na jaro.  Musel se postavit  kotec, zajistit kvalitní zateplenou boudu a  vše ostatní, aby se prckovi u nás líbilo hned od prvního dne. Měli jsme štěstí. V chovatelské stanici  LUMAKUTO očekávali štěňátka a odběr  přicházel na květen.  Bylo rozhodnuto. 10.3.06 mi oznamovala SMS, že se začalo rodit, druhá SMS mi zdělila celkový počet mimin. Početný vrh ! 13 štěňátek !

Nemohla jsem se dočkat, až si to naše sluníčko pojedeme vybrat.  Konečně nadešel ten den a jedeme !

Všichni drobečkové byli nádherní a vybrat si byl šílený úkol.  Byli jsme tam první, takže vybírat z tolika plavých feneček bylo fakt těžké.  Klečeli jsme nad něma a pořád nevěděli kterou.  Některé spaly, některé kňouraly. Jen jedna hrdinka nabrala směr k nám. Koukala na nás a tři krát zaštěkala.  No a bylo to. Věděli jsme, že je naše. Kolem krku měla bílou, krásně pletenou šňůrku.  Padlo tedy definitivní rozhodnutí.  Bílá je naše. Navíc se jmenuji Bilanová.  Naše zlatíčko si nás vlastně vybralo samo.

 Zpět