Návštěva u Halinky a Arivy

Halinka, majitelka Arivy mě několikkrát zvala na návštěvu a stále to       nevycházelo.    Dnes i přes nepřízeň počasí jsem se rozhodla zajet se na Ari   podívat aspoň na chvíli a popovídat si s Halinkou.  Pojede do Kroměříže na svod a   chtěla probrat nějaké detaily.  Do Karpentné  ( Třinec ) to je jen půl hodiny cesty. Já byla zvědavá jak bude na mě Ari reagovat. Po   zavolání ke mě hned přiběhla a byla překvapená kdo jako jsem. Za chvíli už kolem mě běhala a vyblbovala se. Co se týče temperamentu tak je to celá mamina Agi a babička Kája.

S hračkou, kterou jsem ji přivezla, obíhala dům několikkrát dokola a myslela si že ji budeme honit. Vyzkoušela jsem ukazování zubů, tak to bylo bez problémů. Běhat u nohy se mnou zásadně nechtěla a nazabraly ani pamlsky.

 Smůla, že cvičák kam Halinka chodí nefungoval celé prázdniny. Poradit se  tedy      nebylo kde. Věřím, že to do svodu dotáhnou.  Šly jsme se ještě projít do lesa k potoku. Ari byla na volno a od Halinky se nevzdálila. Když jsme byly blízko potoka, Ari vystřelila, plnou parou vběhla do vody a běhala z potoka do kopečka a zpět. Cestou nás zastihl  déšť a celí mokří jsme došli domů. Ari se nám už zdála unavená, ale zdání jak víme klame a Ariva chytla druhý dech. Házely jsme jí aporty a ta běhala s jazykem venku. Moc jí to bavilo.  Nakonec ještě honila i kočku, která ji provokovala a schválně si sedla na zítku.

Začínalo se už stmíat a já se pomalu loučila. Ari mě doprovodila ke vratům a ještě za vraty mi lízala ruku. Je to živé, temperamentní zlatíčko a musím dodat že i trochu rozmazlené. Halince budu stále připomínat důslednost. Ari dost hřeší na to, že ji Halinka ledacos promine, nebo přehlédne. Já jsem byla totiž úplně stejná. U prvního pejska člověk nikdy neví co a jak. Ani já jsem nevěděla, jak být důsledná, pokud mi to někdo neukázal a nevysvětlil. I já se ze začátku dopustila hodně chyb. Budu Halince držet palečky, aby se jim ve výcviku a později i na výstavě  ( tu chtějí samozřejmě v rámci uchovnění ) dařilo.