Máme nakryto

Dnes jsme s Agirou jeli za ženichem Artušem z Eliotova dvora. Z cesty jsme měli dost obavy, protože jak všichni víme, kalamitní počasí je na celém území republiky. Auto bylo ráno obalené ledem. Navíc poprchávalo a představa, že to může zmrznout, znamenala led na cestě. Naštěstí byly cety dobře solené, jen na jednom úseku sedmi km se muselo jet 20 - 30 km rychlostí. Na místo jsme dojeli před polednem.  Pesani se seznámili, ale  pak jsme ještě dali Agi do auta, aby si oba odpočinuli a zase se na sebe těšili. My si zatím popovídali a vypili kafe. Pak to už šlo rychle. Agi stála klidně. Během chvilky  došlo ke svázání, které trvalo asi 15 minut. Hlavní zásluhu měla p. Marethová . Díky ní  byla příprava otázkou pěti minut. Agi byla moc šikovná. Vše proběhlo bez problémů. Artuš se choval velmi klidně, decentně a na Agiru šel velmi jemně. Naši slečnu  jsem hned zavřela do auta, aby odpočívala a Artušek se ještě uklidňoval. Pak smutně pokňukával a hledal, kde je Agi. Asi si se mu Agira líbila.

Teď už budeme netrpělivě čekat, jestli se vše podařilo a to nám prozradí ultrazvukové vyšetření.

Podrobnosti o Artušovi z Eliotova dvora  ZDE.

 Manželé Marethovi nás pozvali na pohoštění, otevřeli šampaňské a hned jsme to oslavili. Při tom se vyplnily nutné formality a výborně jsme si popovídali. Ještě jsem dostala dárek, velký nástěnný kalendář s kresbami i portréty od akademického malíře. Jsou tak krásné, že je dám určitě paspartovat.