Arden

S kamarádkou Tamarou jsme se domluvily že ji přijedu navštívit a samozřejmě pomazlit se s Ardíkem. Moc jsem se těšila a byla také móóóc zvědavá jak už povyrostl. Tamara mi jela naproti, protože těma kotěhůlkama bych to asi těžko našla. Jen jsem vystoupila tak vidím Ardíka jak sedí na zahradě a kouká kdo přijel. Ten vyrostl ! Už má 13 a něco kg tak to musí být vidět.

Byla jsem hrozně šťastná, když ke mě přiběhl, skákal po mě, lehal a tak mě vítal až si učurkával. Nic mě už nezajímalo, jen moje mimino. Tamara mě hned opravila, že to není už moje mimino, ale jejich. Nakonec jsme si z toho dělaly legraci.

Ardenek je hrozně zlatý. Předved také jak umí štěkat a to na nějaké lidi, co šli kolem plotu. Prý se takhle předvedl i před veterinářkou a ta se divila, že takový malý a už začíná hlídat. Arden je moc pěkný a jeho mohutné tlapy svědčí o jeho budoucí velikosti. S přestávkama jsem ho pořád fotila. Ardenek má velkou boudu, tak jsme si šli do ní spolu lehnout. V přechodbičce má okno a v prostorném " obýváčku " má okno také. Bouda je zateplená, tak se tam může v zimě pohodlně natahovat.

S Tanarou jsme vypily kafe a k němu mi nabídla koláč, který jen tak neochutnáte.  Ingredience - domácí tvaroh, domácí mléko, domácí máslo, domácí vajíčka, jen ta mouka byla asi z obchodu. Byl skvělý. Také mě donutila ochutnat guláš ze zvěřiny. Moje protesty byly zbytečné. Musím  ale říci, že byl opravdu skvělý !  Navzájem jsme se uklidňovaly že od zítřka naběhneme na dietu, kterou asi ukončíme v úterý večer. Jako vždy. Od smíchu nás bolelo břicho.  Abychom neměli až tak špatné svědomí, tak jsme si zaskákaly na velké venkovní trampolíně, ale kvůli smíchu jsme se nemohli soustředit na hopsání.

Pak jsem si šla hrát s Ardenkem . Nemohla jsem se s ním pořád rozloučit. Jenže byl už večer a já musela jet domů. Určitě tam za nedlouho zase pojedu, protože jsem to slíbila.

 Všechny fotky můžete vidět tady.