Agi a Bona

Jelikož jsem měla včera narozeniny, přijeli naši kamarádi i s černoznakatou hovawartkou Bonou. S Agi jsou kamarádky od mala, ale při každém setkání si ujasňují, kdo tady velí. Tentokrát se obdivuhodně přivítaly očicháním a vrtěním ocasů. Snad už konečně zmoudřely a nebudou se nehádat , kdo bude šéfovat. My dospěláci jsme šli oslavovat a holky zůstaly na zahradě. Oslava se protáhla do pozdních hodin. Každou chvíli jsme poslouchyli, zda se něco venku neděje. Byl úplný klid. Holky byly obdivuhodně hodné. Když návštěva odcházela, zjistilo se proč. Naši miláčci si našli opravdovou zábavu. Agi má totiž u dveří do domu velkou beraní kožešinu, na které spí. Chce nám být co nejblíže. Pokud je moc škaredé počasí, zaleze do kotce a spí v pořádně zateplené boudě.  No a holky si zmíněnou kožešinu  ztáhly ze schodů dolů a celou ji rozcupovaly. Schody byly poseté černými chlupy a pod schody se válely chomáče kůže a chlupů. Z kožešiny zůstaly jen malé kousky. Agi by to samotnou nenapadlo, ale když jsou dvě, tak se asi nedohodly, kdo na ní bude ležet. Nejdříve jsme je chtěli pořádně setřít, ale ony vypadaly tak vítězně a spokojeně nad tou spouští, že jsme se museli smát. No, stejně se nedalo nic dělat a ta kožešina už nebyla nejnovější a své také odsloužila. Je to jen věc. Ovšem radost, jakou projevovaly holky, honily se a vyskakovaly ve sněhu ,byla daleko krásnější, než se na ně zlobit. Ten den spala Agiša v pokoji a už má udělaný u dveří nový pelíšek. Druhý den ráno mi to všechno vynahradila. Udělaly jsme poslušnost a aport s činkou. Plnila vše moc hezky. Tohle je pro mě důležitější, než zlikvidovaná kožešina.

Jen škoda, že jsem to nevyfotila, to by stálo za to.

Dvě výtečnice a miláčci  Bona a Agira